Najdete zde vše, co vás napadne, a zřejmě i to, co by vás nikdy nenapadlo. Jako by se svět rozhodl zanechat na tom malém ostrůvku kousek vzpomínky na všechny doby, které kdy prožil.
Asi se opravdu nedá jedním slovem shrnout, jaká Kuba je. Možná BAREVNÁ. Ano, barevná, barevná, no prostě barevná……
Od východu jedete krajinou jak z obrázků Zdeňka Buriana, jste obklopeni krásnou hustou a povzbuzující zelenou. Kdyby na vás zpoza palmy vykoukl dinosaurus, uvěříte, že jste na „Cestě do pravěku“.
Ani ne po sto kilometrech červená. Zřejmě Černobyl, a to asi ještě těsně po výbuchu. Všude kolem vás jezdí veliká ruská nákladní auta, palmy bezvládně visí, místo jasně zelené nabírají hnědočervenou barvu a před vámi se objeví továrna na zpracování niklu. Za chvíli jste v horách, a kdybyste niklovou huť na vlastní oči neviděli, tak neuvěříte, že by kousek odtud mohlo být nějaké podobné monstrum. Přejedete přes hory a čeká na vás modrozelená Kuba. Nekonečný modrý obzor Karibského moře, lemovaný nejvyššími vrcholy pohoří Sierra Maestra. Jak pokračujete dál k západu, objevujete stále nové scenérie, a ani jednou se vám nepodaří říct si: „Jo, tak tohle už jsem tady viděl“ nebo: „Hm, tak tady je to podobný jako… třeba v Santiagu.“